Místo mateřské dovolené se vrhla na podnikání. Ve stejnou dobu přešel na volnou nohu i její muž. „Místo finančního polštáře jsme v ruce drželi porodní přání. Ale věřili jsme, že to dáme,“ říká Míša Vránová Matanelli. Expertka na SEO a linkbuilding dnes společně se svým mužem vychovává dvě malé děti a pracuje ze sto let staré chalupy v jižních Čechách. Jaké to je podnikat s malými dětmi, bez chůvy a bez babiček na hlídání?
Míšo, hned první otázka, která mě napadá, není vůbec originální. Jak to všechno stíháš? Pracuješ na volné noze v on-line marketingu, máš dvě malé děti, zahradu.
Stíhám to horko těžko. Ale cestu mi zkřížil šikovný muž. S Adamem podnikáme v online marketingu. Pracujeme z domova. Naším útočištěm je 100 let stará zrekonstruovaná chalupa na samotě u lesa. V jihočeské vesnici bydlíme necelý rok. Dříve jsme žili na pražských sídlištích, ale s dětmi se změnil celý svět.
Začali jsme více toužit po životě v přírodě a zdravém ovoci a zelenině. Zahrada nám přidala práci, ale také možnost pohybu, odpočinku od sedavého způsobu života a možnost vypustit divou zvěř (psa, kočky a děti).
Jak vypadá tvůj běžný den? V kolik vstáváš? Stihneš si vypít kafe? Pracuješ „od do“ nebo si práci dávkuješ v průběhu celého dne?
Starší dcera chodí třikrát týdně do školky. Musíme vstávat dříve než v 8 hodin ráno, což byl donedávna náš startovací čas. Snažili jsme se denní režim dodržovat a plánovat, nejsem však ranní ptáče. Jsem trošku jak programátor, který sedí u kompu dlouho do noci. Dlouho mi to vyhovovalo. Ale asi je na čase vyzkoušet jiný režim. I kvůli zdraví.
Kafe si vypít stihnu, ale někdy se nestihnu převléct a už mizím v pracovně. Nemám ráda prostoje a pracovní čas si hodně hlídám. Postupem času zjišťuji, že jsem si nastavila překotné tempo. S manželem si dělíme pracovní dny a starost o děti, domácnost a dům. Je jasné, že ten, kdo pracuje pro klienty, má havaj.
Ty jsi neměla klasickou mateřskou, že bys na tři roky vyskočila z pracovního koloběhu. Jak to tedy máš? A proč sis to tak vybrala?
Neměla. Před prvním porodem jsem přičuchla k volné noze. Což není zrovna vhodné období pro založení živnosti. Neměla jsem strach ze 100% mateřství a žádné realizace. Nebo možná trochu jo?
Pracovala jsem jako SEO konzultant a linkbuilder v pražských agenturách, před těhotenstvím v korporaci. Práce mě bavila a věděla jsem, že pro vlastní klienty to půjde. Taky jsem chtěla, aby byl Adam s rozrůstající se rodinou více doma. Aby nebyl tatínek, který odejde ráno do práce a vrátí se po úklidu talířů od večeře a za znělky Večerníčku. Přání se stalo skutečností. Adam jednoho dne přišel z agentury domů s hrníčkem a bačkůrkami. Přešli jsme na volnou nohu ve stejné době. Místo finančního polštáře jsme v ruce drželi porodní přání. Ale věřili jsme, že to dáme.
I před narozením druhého dítěte jsem pracovala skoro do termínu. Po porodu Vincka jsem už byla mnohem zkušenější a prakticky jsem nepotřebovala pomoc s hlídáním malého. Pracovala jsem s ním v nosítku ve stoje. S Lilkou pomáhal Adam. Zvládl celou domácnost a později si k tomu přidal rekonstrukci chalupy.
Třeba nás teď čte žena, která přemýšlí nad založením rodiny, ale zároveň by ráda pracovala. Máš pro ni tipy? Nebo se podělíš o své zkušenosti? Co jde zařídit a co skřípe?
Nemáme nikoho, kdo by nám se železnou pravidelností dva dny v týdnu, pět večerů v měsíci nebo po sobotách pohlídal děti. Postupně potkáváme dobré duše na pár hodinové hlídání. Starší babičku navštěvujeme společně a druhá bydlí tak daleko, jako když se vydáte na výlet k moři.
Pokud je někdo v podobné situaci, musí být partner/manžel freelancer a „kopat za stejný tým“. Když to tak není, může to fungovat jen za podpory dalších lidí. Babiček, tet, chův.
Pokud věříte, že vás spasí chůva, nemusí se to podařit. Nám se to nepodařilo a pár setkání s chůvou skončilo fiaskem. Jak Lilka vyrostla, zlepšilo se to. Už ví, že parťáctví s někým dalším může být větší zábava než koukat na rodiče, kteří neví, co dřív.
Co když máš zakázku, kterou potřebuješ dodělat a zrovna se nevyspíš, děti jsou nemocné nebo něco nejde podle plánu?
To je dobrá otázka. Hele, stává se to. Ještě nedávno každý týden tak dvě rána byla na levačku. Postupně se počet dnů s horší koncentrací snižuje. Ale stane se, že mě čeká pracovní den a mám za sebou bezesnou noc. Díky za manžela, který se v takovém případě chová nesobecky a operativně vymýšlí řešení. Každý neplánovaně promrhaný pracovní den může být na volné noze sakra znát.
Bydlíme spolu na samotě, 24 hodin denně. Když začne hořet, máme jen sami sebe.
Setkala ses někdy s takovým tím pohledem: ona pracuje, nevěnuje se stoprocentně dětem, a to je špatně? Co si o tom myslíš?
Setkala a mohla jsem si za to sama. Hledala jsem pro Lilku chůvu na internetu. Projekt Hlidacky.cz tuším ještě nefungoval. Zkoušela jsem hledat přes blog Lilky, na který občas něco napíšu, a přes sociální sítě. Neměla jsem zkušenost s tím, jak mohou neznámí lidé odsoudit. Večer to propírala snad každá super-matka, která měla přístup k internetu a přečetla si mé volání o pomoc s občasným hlídáním.
Uvítala bys nějakou podporu ze strany společnosti, státu? Třeba co se týká hlídání dětí? Větší podporu žen, které nepřestávají pracovat ani po porodu? Jak by taková podpora mohla vypadat?
Jani, nikdy jsem to neřešila a asi ani řešit nebudu. Jako podnikatelka se musím spolehnout sama na sebe. Ale v ideálním světě 🙂 by mohl existovat příspěvek na hlídání dětí, pokud musí ženy nastoupit brzy do práce. Některým dětem může být mnohem lépe s jedním člověkem než v jeslích. Větší benevolence k návratu žen do zaměstnání by nebyla k zahození. Zkrácený pracovní úvazek, přizpůsobené pracoviště pro návštěvu dětí, případně hlídání těch nejmenších přímo v zaměstnání.
A teď bych tě ráda vyzpovídala i z profesní stránky. Pověz nám, kdo je LadyVirtual a co dělá?
Web Ladyvirtual.cz vznikl v prehistorii a z recese, když jsem začínala jako SEO konzultantka v agentuře Ataxo. Chtěla jsem si vyzkoušet, jaké to je koupit doménu, nainstalovat WordPress. Směšně působící web jsme o několik let později oprášili s Adamem. Až s ním se začal formovat do současné podoby.
Já v našem týmu řeším problémy s indexací a viditelností ve vyhledávačích. Poskytuji konzultace, připravuji analýzy, strategie a občas i školení v oboru zvaném SEO. Specializuji se na linkbuilding. Občas pro klienty napíšu článek. Adam je zaměřený na uživatelské potřeby a píše texty na web jedna báseň. Dělá výzkumy, testování, kreslí wireframy. Občas se sejdeme u společných projektů.
Jaké další projekty kromě práce v on-line marketingu máš?
Už nic převratného. Občas něco napíšu do internetových deníčků Lily a Vincka. Bohužel se k tomu dostávám méně, než chci. Tak mě napadá, co budu dělat, až k těmto dvěma přibude třeba třetí deníček?
Čas od času přispěju do našeho zdravého rodinného magazínu TuhýKořínek.cz. Chtěla jsem testovat affiliate marketing a přitom se do magazínu vkrádají hlavně osobní témata. Myslím, že má potenciál, čtenáři se mě ptají na barefoot boty nebo hennu na vlasy. Lituju, že témata nestíhám více studovat a zpracovávat. Přitom je tolik nápadů.
Náš velký projekt je teď dům a sžívání se s životem na vesnici (sledujte #prazakvenkovanem na Instagramu ;)). Zatím hledáme cestu, jak z nás vyždímat cokoliv pozitivního nejen pro sebe, ale také pro okolí a sousedy.
Jaká jsou tvoje přání a jaké sny by sis ráda splnila?
Vychovat z dětí silné a přemýšlející osobnosti. Neúrodnou zahradu přetvořit v ráj z permakulturního katalogu. Prožít s manželem krásnej život a zestárnout vedle sebe. No a mezitím, aby se podařil i nějaký internetový projektík. Pořádně rozjet magazín TuhýKořínek.cz, založit e-shop. A nakonec odjet na pořádně dlouhou dovolenou do Mexika. To je můj postpubertální sen, který si začínám oprašovat a hýčkat.
A cokoliv chceš ještě dodat?
Ať se daří Tobě, časopisu Sidonie a všem ženám a mužům a jejich jedinečným příběhům. A míru a lásku! 🙂
Za rozhovor děkuje Jana Poncarová.
