Kdybych se narodila před sto lety, jak ve své písni zpívá Jarek Nohavica, neřešila bych, že po Vánocích necvičím a nehubnu. Věděla bych, že odříkání bude ještě dost. Ten největší gastrofestival totiž slavili naši předkové právě v těchto dnech. Zkuste si letos užít masopust. Dodržování dávných tradic je totiž to nejzdravější, co pro své tělo můžete udělat.
Období masopustu začíná po Třech králích a končí Popeleční středou. Ta letos připadá na 10. února a následuje po ní čtyřicetidenní půst až do Velikonoc. Masopust znamenal pro naše předky hodování a veselí mezi dvěma postními obdobími. Nejzásadnější byl Tučný čtvrtek a celý „prodloužený víkend“, který po něm následoval. Ve čtvrtek se jedla vepřová pečeně se zelím, hojně zapíjená pivem.
„Každý se snažil si užít masopustních kratochvílí, jak nejlépe uměl. Veselil se bohatý i chudý, pán i slouha, mistr i tovaryš. Každý jedl masopustní šišky a koblížky, vesele popíjel, zpíval a tančil při hudbě pištců a hudců. Vždyť i čeští králové v tu dobu strojili nákladné masopustní kvasy, na kterých hodovali se všemi pozvanými,“ píše se v knize České tradice.
Zamknout basu i maso
V neděli i pondělí se tancovalo. Pondělní zábava ale poněkud diskriminovala všechny tehdejší singles, protože patřila jen ženatým mužům a vdaným ženám. O tom, zda si páry mohly během večera měnit taneční partnery, dostupné prameny raději mlčí.
Na masopustní úterý se konaly reje masek. Slovo karneval pochází z italského carnevale, tedy „maso pryč“. Všechno veselí ustalo, když ponocný odtroubil půlnoc. Lidé si otřeli mastné brady a maso neviděli až do Velikonoc, stejně jako na čtyřicet dní utichly hudební nástroje a lidé se nechodili bavit. Masopust končil tradičním pochováváním basy.
Ve středu dopoledne se ještě mohly konzumovat rohlíky se sádlem. Lidé k nim mohli popíjet kávu nebo čaj a povolený byl i „zdravotní“ pohárek alkoholu. Oběd už byl ale přísně postní a zahrnoval většinou čočku nebo vajíčka, sýr, vařené brambory nebo krupici.
Ájurvéda po česku
O tom, že naši předkové žili v souladu s rytmem přírody, není pochyb. Aniž si to uvědomovali, stravovali se tak, jak nám v současné době radí některé východní nauky o zdraví. Podle ájurvédského lékaře a terapeuta Pavla Hlôšky je konec kalendářního roku obdobím, kdy je z léčivých bylin nejvhodnější slanina, bůček, špek, máslo a sádlo. „Pro toho, kdo nejí živočišné potraviny, jsou vhodné oleje,“ uvádí autor v knize Ájurvéda česky.
Samozřejmostí bylo pro naše prababičky i to, že jídlo v zimě dlouho vařily, ať už se jednalo o maso či obiloviny. Jídelníček nebyl pestrý a obsahoval hlavně zeleninu, kterou bylo možné dobře uskladnit – brambory, zelí, mrkev, červenou řepu, jablka nebo křen. Totéž nám radí i ájurvéda i tradiční čínská medicína. Nebo jednoduše selský rozum.
Příprava na půst
Od přelomu ledna a února bychom měli jídelníček odlehčit a „vysušit“ od přebytečného tuku. Toto období se shoduje s koncem masopustu. Ájurvéda doporučuje například odlehčovací dny, které nám pomohou odvést z těla odpadní látky a nastartovat organismus na „detox“, který v minulosti přirozeně představoval právě čtyřicetidenní půst. A při něm možná zvládneme všechna „předsevzetí“ snadněji. Já si na něj počkám, co vy?
Autorkou článku je Michaela Michalcová. Foto: Pixabay.com
