Marie „Máša“ Rechtová. Ošetřovatelka tělem i duší

Když Hana Benešová po vypuknutí druhé světové války založila ve Velké Británii Československou pomoc, organizaci, která měla nahradit domácí červený kříž, bylo jasné, že předsedkyní jednoho z odborů, Ošetřovatelského, nemůže být nikdo jiný než Marie Rechtová. Žena, která zasvětila celý svůj život ošetřovatelství.




Narodila se 27. září v roce 1900 v Kostelci nad Orlicí jako Albertová. Do lékařské rodiny přibyla budoucí ošetřovatelka tělem i duší. Až v polovině dvacátých let nastoupila do Školy ošetřovatelek v Praze a po třech letech, v září roku 1928, získala titul Diplomovaná sestra. Počátkem 20. let se provdala za Antonína Martinka. Manželství netrvalo dlouho a pravděpodobně jediné dobré, co z tohoto svazku vzešlo, byl syn František, který si později ponechal rodné příjmení matky a příjmení svého nevlastního otce, tedy Albert Recht.

Od října 1928 do roku 1932 pracovala ve zlínské nemocnici firmy Baťa jako asistentka operativního nákupu a prodeje. V roce 1932 byla jmenována vrchní sestrou nemocnice. Téhož roku se podruhé vdala, a to za Dr. Waltera Rechta, který také pracoval ve zlínské nemocnici. Během pracovních cest organizovaných firmou Baťa, navštívila Velkou Británii, Holandsko či Spojené státy americké. Studovala hygienické návyky v tamních nemocnicích. Před válkou byla aktivní členkou zlínské odbočky červeného kříže. Měla v malíčku všechny práce z oblasti chirurgie, radioterapie a organizace nemocnice z hlediska zdravotní služby. Mluvila perfektně německy a dobře anglicky.

Pomoc československým uprchlíkům

Odevzdání Sudet po říjnové Mnichovské dohodě v roce 1938 a následné obsazení zbylého území Velkoněmeckou říší a prohlášení Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 přimělo k odchodu z vlasti mnoho lidí. Máša emigrovala v květnu 1939 do Velké Británie, kde na ni již čekal manžel. „První šťastné měsíce svobodného života po příjezdu manželky do Anglie v polovině roku 1939, které byly skoro jako dovolená, cesta do U.S.A. a návrat těsně před vypuknutím války,“ zaznamenal si do deníku Walter Recht. Ve Velké Británii sloužil v britském armádním sboru RAMC (Royal Army Medical Corps). Během své služby působil také v Indii.

V Londýně Marie pomáhala československým uprchlíkům v organizaci Hany Benešové Československá pomoc. Jako velmi zkušená zdravotnice byla požádána o organizaci prvního ošetřovatelského kurzu pro československé ženy a byla jmenována předsedkyní Ošetřovatelského odboru, který měl na starosti ošetřovatelky, jejich uniformy, zařazení a vzdělávání. „Ohlas této práce v ošetřovatelském světě anglickém byl značný a dveře ošetřovatelských organisací a nemocnic se začínaly otvírat,“ referovala Marie o začátcích ošetřovatelské práce v emigraci na sjezdu diplomovaných sester v ČSR v Praze v listopadu 1946.

35544857_10216565505913486_3861501660136210432_n

Československý červený kříž v Protektorátě zrušili nacisté a československá exilová vláda ve Velké Británii mohla zřídit ČsČK v zahraničí. Československá pomoc se do něj přetransformovala i se svou organizační strukturou. Výkonný výbor ČsČK počátkem roku 1942 svěřil Máše funkci vrchní sestry v ambulatoriu ČsČK. Ambulatorium sloužilo k lékařské péči především o československé emigranty. Bohužel s touto prací se nemohla naplno věnovat funkci předsedkyně, a tak se místopředsedkyně Ošetřovatelského odboru Olga Lewiová stala úřadující předsedkyní.

Návrat do Československa

Spojenecké armády vítězily nad nacisty a Marie pomáhala organizovat první zdravotní výpravu na osvobozená území ČSR, které se také zúčastnila jako ošetřovatelka. Skupina zdravotního personálu se vrátila do ČSR přes Střední východ a Sovětský svaz a usídlila se v Košicích. Válka skončila a životy lidí se pomalu vracely do starých kolejí. Máša s manželem pracovali opět ve zlínské nemocnici. Také zůstala věrná službě červenému kříži, od září roku 1945 do konce roku 1946 zastávala funkci ústřední referentky ošetřovatelství.

„A tak z těchto těžkých let, plných potu, krve a slzí, zůstávají jen vzpomínky a prosté lidské přátelské vztahy, tak, jak zůstaly vepsány do srdcí našich kolegyň a svěřených nemocných, tedy ony hodnoty, které nemohou být zničeny bombami a které, doufejme, nezničí ani čas,“ ukončila Marie svůj přednes na sjezdu diplomovaných sester v ČSR.

Nezapomínejme na ošetřovatelky

Na konci roku 1947 se Marie s Walterem vrátili do Velké Británie. Možná tušili, jaký osud čeká republiku a jaký osud by mohl čekat je. Následující komunistická etapa bohužel jejich předtuchy nevyvrátila. Marie zemřela 7. února 1965 v Cwmbran ve Walesu, kde žila s rodinou, která na ni vzpomíná dodnes.

oprava

Bohužel v důsledku poválečné politické situace byly ošetřovatelky v dějinách opomíjeny stejně jako většina účastníků západního odboje. Je na čase to změnit. Navštivte facebookovou stránku Ošetřovatelky Československého červeného kříže 1940-1945 nebo web aux-nurse.cz a podívejte se a dejte nám vědět, jestli zrovna vaše babička nesloužila za války v Anglii jako ošetřovatelka ČsČK.

Autorkou článkuje Petra Suková. Foto: archiv rodiny Marie Rechtová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *