Malířka Zdenka Braunerová: „Uzrála jsem v samotě“

Zdenka Braunerová ve svém ateliéru. Zdrojem webové stránky Středočeského muzea v Roztokách u Prahy

Zdenka Braunerová byla významnou českou malířkou, etnografkou a kulturní vyslankyní, která Praze přelomu 19. a 20. století napomohla zprostředkovat soudobou francouzskou kulturu. Tato žena, která na svoji dobu skutečně mnohé dokázala, nezapomínala na svoji podstatu a celoživotně pěstovala hodnoty jako tradice, klid a z nich plynoucí radost. Staly se jak esencí jejího malířského díla, tak její inspirativní osobnosti.




Zdenka Braunerová patří k pozoruhodným osobnostem našeho moderního umění a k neméně pozoruhodným ženám své epochy. Její cesta k umění byla stejně jako láska k vlasti přímá, bez zbytečných zákrut a zdržení. Na uznání svého díla si ovšem musel její odkaz notně déle počkat.

Fascinuje otevřeností

V současné době fascinuje svojí otevřeností, umem i uměleckým géniem nejednoho obdivovatele, znalci cení vysoko její krajiny, moravským folklorem inspirované práce i nevšední evropský rozhled. Tato žena se osobně znala s mnohými génii malby, sochařství a literáty přelomu století, její duše nikdy nezestárla a nezapomněla se radovat i přes nejednu nástrahu osudu.

Jaká byla tato umělkyně? Slovy Františka Kožíka, spisovatele, který nejednou románově zpracoval Zdenčin život, se jednalo o „ženu, která si podle vlastní vůle zvolila jméno, věk, povolání, lásky i bolesti, celý svůj velký svět.“

Láska k umění

Zdenka Braunerová se narodila 9 dubna 1858 v Praze do rodiny zámožného advokáta a politika Františka Augusta Braunera. Její matka – Augusta, rozená Neumannová, dceru od dětství vedla k umění – rodina ve svém domě hostila významné pražské rodiny – Riegrovi či Palacké. Jak matka, tak dcera, sdílely vášeň pro malířství.

Zdenku nejprve formovaly soukromé lekce malby u Amálie Mánesové, později přešla do ateliéru Soběslava Pinkase
a Antonína Chitussiho. Měla řadu zájmů, představ a snů a těžce se rozhodovala, který zvítězí – v tom ji malinko napomohla osudná cesta po Itálii, kterou podnikla v rozmezí od května do června 1883 a o které si vedla podrobný deník. Do Florencie se okamžitě zamilovala a svoji touhu vidět ji znovu ještě před smrtí uskutečnila. Po cestě navštívila také Paříž, kam se celoživotně vracela.

Umělecké kruhy

Paříž se Zdence stala v osmdesátých a devadesátých letech 19. století druhým domovem, o což se částečně zasloužil také její švagr a spisovatel Elemir Bourges, který ji uvedl do pařížské umělecké společnosti. Společenské kontakty, které zde navázala, využila později pro prohloubení česko-francouzských kulturních vztahů – zasloužila se například o uskutečnění výstavy slavného francouzského sochaře Augusta Rodina v Praze v roce 1902.

I když Zdenka Paříž milovala, navázala zde cenné známosti, například s malířem symbolismu – Odilonem Redonem, byla patriotkou a toužila usadit se v Čechách.

Vlastní ateliér

V Roztokách nedaleko Prahy, kde žila její rodina, se rozhodla vybudovat vlastní ateliér – navíc je potřeba nezapomínat na to, že to byl právě Roztocký háj se svojí malebnou krajinou, co jí napomohlo k rozhodnutí stát se malířkou. Projekt to byl po všech stránkách nákladný, ambiciózní a srdečné malířce konečně poskytl zázemí, které tolik potřebovala.

Jako neprovdaná žena mající finanční prostředky plynoucí z vlastní kariéry patřila jistě v Čechách na přelomu 19. a 20. století k výjimkám. Její život, ač byl plný cest, lemovaly ale také hluboké city k mužům, pro něž byla ochotna mnohé obětovat. Život si šel ale jakoby vždy oklikou a nakonec se vytouženého sňatku ani dítěte nedočkala.

Nezatrpkla ale, ba naopak. Současní návštěvníci ateliéru Zdenky Braunerové mohou v přijímacím salonku obdivovat jak její vytříbený vkus, působící tolik domácky a útulně, tak podobizny či dárky od mužů jejího srdce – Františka Bílka, Julia Zeyera, Miloše Martena či Viléma Mrštíka.

Silná a nezávislá žena

Pro svůj život a osudy se stala Zdenka Braunerová synonymem nezávislé a silné ženy – umělkyně přelomu 19. a 20. století. Síla její osobnosti měla kořeny v hluboké znalosti sebe sama – jednou svoji sestře Anně Zdenka napsala: „Uzrála jsem v samotě – mnoho jsem o sobě přemýšlela a podívala se sama sobě řádně do duše.“

Klid, hloubka ale přesto život a radost – tak lze charakterizovat dílo Zdenky Braunerové, v těchto hodnotách lze vidět jeho stálou aktuálnost také v dnešních hektických dnech. Její domov v Roztokách skýtá všem návštěvníkům jakousi malou pomlku v čase, kdy je prostor na to obdivovat plody jabloně, kterou sem před léty Zdenka zasadila.

Autorkou článku je Alžběta Vyskočilová. Foto: Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy

Přidejte svůj komentář.