Kurdské válečnice bojují nalíčené. Islamistům nahánějí strach

10462352_414937775367116_1542066446130824734_n

Když v roce 2014 takzvaný Islámský stát zaútočil na oblast Sindžár v severozápadním Iráku, brutálně napadl místní kurdské ženy. Mnoho z nich bylo zabito a pohřbeno v masových hrobech, jiné byly uneseny, týrány a zotročovány. Dnes kurdské ženy proti radikálům bojují. A jsou velmi úspěšné.

Říkají si Peshmerga, stejně jako muži, s nimiž je spojuje členství v armádě semiautonomního regionu v Iráku. Táboří v horách a při boji jsou odkázané jen na nedokonalé a zastaralé vybavení. Většinou pocházejí z Iráku, Sýrie nebo Turecka. Jejich mise není jednoduchá:  z oblasti, která je tradičně kurdská, chtějí vyhnat bojovníky Islámského státu. Bojují za svobodu svých dětí, svých příbuzných a samozřejmě i za svoji. Některé z nich přišly ve válce o své muže, bratry a strýce. Přesto nejsou pomstychtivé. „Nikdy nezabíjíme staré lidi, ženy, děti nebo nevinné a bezbranné. Daesh (kurdské označení pro islamisty) zabijí všechny,“ řekla plukovnice Nahida Ahmad Rashid deníku Europe Newsweek.

12250176_420316318162595_4366420198640993533_n

Bojovníci islámského státu se armády kurdských žen obávají. Věří totiž, že pokud jsou zabiti kurdskou ženou, nedostanou se do nebe. Světová média čas od času ukážou fotografie krásných kurdských žen oblečených v maskáčích, které se procvičují nebo zaměřují nepřítele. Některé z nich se namalují, než jdou do boje. „Když už mám zemřít, tak ať při tom aspoň vypadám dobře,“ nechala se slyšet jedna z nich.

Samozřejmě je to nadsázka. Válka je v tomhle regionu skutečná a krutá. Opravdu se tady umírá.

Na jedné z kurdských základen visí například fotografie pětadvacetileté Yousef, matky dvou malých dětí a jedné z nejlepších sniperek. Kurdské válečnice v boji umírají, není to nic ojedinělého. Nabízí se otázka: proč tuto záležitost nenechají na mužích? „Obrana naší země a rodin, boj za naši svobodu – to je pro nás čest, ať jsme muži nebo ženy,“ konstatovala Nahida Ahmad Rashid.

12191604_415872035273690_8771027348254929580_n

Peshmerga nezabíjí nevinné

Nahida Ahmad Rashid, která je vdaná a má dvanáctiletou dceru, se k armádě přidala kvůli svým hrůzným zkušenostem s radikály. Vyrůstala v době, kdy Iráku ještě vládl diktátor Sadám Husajn. Jeho vojáci přivázali strýce Nahidy k tanku a jeho bezvládné tělo za ním vláčeli. Už jako teenager Nahida podporovala kurdské bojovníky za nezávislost, když jim do hor přinášela jídlo nebo oblečení a předávala tajné informace ohledně umístění iráckých sil. Nakonec byla nucená sama do hor utéct, protože její činnost byla prozrazena.

Když se přidala k bojovníkům z Peshmergy, byla překvapená, že nezabíjejí zajaté Iráčany. „Jsme humánní. Nejsme zvířata a staráme se o zajatce dobře,“ řekl jí tehdy její instruktor. Právě tento humánní a etický přístup je pro kurdské bojovníky a bojovnice typický. Diametrálně se odlišuje od přístupu Islámského státu.

Nahida Ahmad Rashid vystudovala vojenskou akademii a do bojů proti radikálním islamistům se zapojila už v roce 2001. „Byly to velmi tvrdé boje. Byli podobně krutí jako dnešní bojovníci Islámského státu,“ podotkla.

Kurdské ženy jsou rovnoprávné se svými spolubojovníky – muži. „Zpočátku to pro nás bylo těžké. Náboženství a tradice držely ženy zpátky. Jsem ale ráda, že se toto myšlení podařilo změnit, dnes jsme rovnoprávné. Cvičíme jako muži, bojujeme jako muži a jsme připravené zemřít jako muži,“ říká Nahida Ahmad Rashid. Přitom ví, že pokud by se ona nebo její spolubojovnice dostaly do rukou radikálům, budou k nim krutější než k mužům – proto je pro ně lepší zemřít vlastní rukou, než se nechat zajmout.

12278812_423500431177517_5540473977374091500_n

Kurdské bojovnice nejsou Amazonky

Kurdské bojovnice mají dlouhou tradici – už v osmdesátých letech bojovaly ženy v horách proti diktátoru Sadámu Husajnovi. Tehdy se označovaly jako Zhini Shakh. Podle některých záběrů, které kolují v médiích, by se mohlo zdát, že jsou to neohrožené Amazonky. Jenže staré samopaly drží v rukou obyčejné ženy: manželky, matky, dcery. Jistě, mají neobyčejnou odvahu a odhodlání. Přinutila je k tomu situace.

Nechme ještě vypovědět některé z kurdských bojovnic.

  • Begard: „V naší komunitě je každý Peshmerga. Nezáleží na tom, zda je to muž, nebo žena. Když se rozhodnu, že jdu bojovat do hor, můj muž se postará o děti a dům. A to neznamená, že není muž. Když se mnou sdílí odpovědnost, je více mužný než ti, co jen drží zbraň.“
  • Narges: „Nedělám to pro peníze. Jsem Kurdka a rozhodla jsem se připojit, abych bojovala za nezávislost naší země. Připadám si občas provinile, že svým dětem nemůžu koupit některé věci, ale svobodný Kurdistán je mnohem důležitější.“
  • Salah: „Podívejte se na naše zbraně. Jsou tak staré a my nemáme peníze na lepší vybavení. Přesto bojujeme lépe než regulérní armáda. Jsme v horách díky své silné vůli. Bojujeme, protože věříme v nezávislost naší země.“

Autorkou článku je Jana Poncarová. Foto: www.facebook.com/KurdishPeshmergaForces/

Přidejte svůj komentář.