Jídlo sbližuje: Snídaně ve znamení solidarity

Snídaně bez předsudků, otevřená snídaně, solidární snídaně… Na názvu ani tak nezáleží, důležité je, že ráno společně stráví lidé, kteří se třeba ani neznají, ale při stolování k sobě nacházejí cestu. Jídlo chutná, ale i sbližuje. Navíc skrze ně člověk může poznat různou kulturu nebo minimálně překonat případné předsudky a bloky.

V dnešní době nejrůznějích plotů a bariér je to více než potřebné. Jak je vidět třeba na Smilovicích na Frýdecko-Místecku, kde se nejprve – na základě nejrůznějších zpráv – báli uprchlíků, a když je poznali, začali jim pomáhat a nacházet k nim cestu. Není nad osobní setkání. Lepší jednou vidět, než stokrát slyšet. A když u toho navíc chutná, je to o to příjemnější.

Lidé z projektu HateFree Culture, spadajícího pod vládní Agenturu pro sociální začleňování, uspořádali v holešovickém Studio Alt@, již čtvrtou otevřenou snídani.  „Opět se tam sešly desítky lidí rozličných náboženství a kultur, aby společně posnídali vlastnoručně vyrobené pokrmy, vzájemně se poznali a ukázali, že spolu dokáží sedět u jednoho stolu a navázat nová přátelství. To, co se může někomu zdát jako malicherné gesto, je pro nás zejména v době, kdy dochází ke stupňování násilí vyvolávaného nenávistnými projevy různých osobností, politiků nebo hnutí možností, jak ukázat cestu a zájem ke vzájemnému dialogu a poznávání se,“ uvedli po únorové snídani.

Stejně jako na předešlých snídaních se i tentokrát v holešovickém Studiu Alta sešlo několik desítek muslimů, židů, křesťanů, ateistů a lidí nejrůznějších etnických či sexuálních skupin. První taková snídaně se uskutečnila loni v srpnu, tehdy nesla název Snídaně bez předsudků, posléze Otevřená snídaně. Tehdy dorazili i velvyslankyně z JAR a velvyslanec z Kuvajtu. Téměř všech snídaní se zúčastnila Pavla. „Vždy se těším na humus, na něm si moc pochutnám. Ale není to jen o jídle. Je skvělé setkat se s tolika lidmi různých národností, protože u jídla se lidi poznají snad nejlíp,“ říká. Další snídaně se chystají. „Měly by se uskutečnit v květnu, jedna v Praze, druhá v Brně,“ uvedl Lukáš z HateFree Culture.

otevrena snidane 2

Pomazánky, pečivo, ovoce, sladkosti…

Solidární snídaně se staly i součástí programu Autonomního sociálního centra Klinika, kterému hrozí vystěhování. Především mladí lidé tam takřka každý den nosí veskrze vegetariánské a veganské dobroty, do obrovského hrnce udělají čaj, a pak společně hodují. Vždy zbyde i pro toho, kdo zrovna – kvůli finanční nebo přímo existenční tísni – nic přinést nemůže. Lidé bez domova, mimochodem, našli na Klinice útočiště v těžkých chvílích nebo využívají tamní sociální prádelnu, kde si mohou přeprat oblečení. Pro jednoho samozřejmost, pro druhého nedostupná služba… Ale zpět k snídaním: veganské či vegetariánské pomazánky, zelenina, ovoce, rohlíky, chleba, makové nebo tvarohové buchty, mafiny, džemy… Na snídaních je však nejhezčí pospolitost, která se prolíná celou Klinikou.

Nadšení, solidárnost, touha chtít dělat něco pro druhé – jen tak, zadarmo. Klinika, kde se konají třeba bezplatné jazykové kursy nebo tam rodiče s dětmi docházejí do dětské skupiny MamaTata, svým způsobem připomíná komunitní a sdílený život, který se formoval v 60. letech na Západě. Jen přeneseno do dnešních dnů, dvakrát se do téže řeky nevstoupí. Kritikům, kteří solidární aktivity Kliniky považují za extrémistické, mladí lidé vzkazují: „Vaše děti budou jako my.“

otevrena snidane 5

Žádný člověk není ostrov sám pro sebe

Snídaněmi nyní začínají všechny dny a může tam přijít opravdu každý. První „snídaně občanské neposlušnosti“ byla svolána na 1. března, tedy na poslední den, kdy ještě trvala smlouva mezi centrem a Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, od té doby se aktivisté snaží se státem dohodnout, aby mohli zůstat, solidaritu jim lidé přicházejí vyjadřovat právě i na snídaně. „Chutná mi tam. Snídaně jsou i o tom, s kým jíte, o atmosféře,“ říká asi dvacetiletá dívka. Její vrstevnice rychle dojídá, aby stihla jít do práce, další si kvůli snídani přesunula šichtu… Jiné zůstávají i na odpolední program, kdy je v nabídce veganský segedín.

Snídaně v kolektivu evokují citát anglického básníka a anglikánského kněze Johna Donneho (1571-1631), který pronesl: „Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“

Symbolické proto bylo, že festival Jeden svět, který právě startuje, podpořil Kliniku tím, že se v jejích prostorách rozhodl uspořádat zahajovací projekci dokumentárního filmu belgického režiséra Tima de Keersmaeckera právě s názvem Žádný člověk není ostrov sám pro sebe – tématem letošního festivalu je migrace.

Autorkou článku je Andrea Cerqueirová, foto www.hatefree.cz


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *