Máte zahrádku a sklízíte koše zeleniny? Zužitkujte ji. Protože jíst se má, co roste doma. Zrovna teď. Provedeme vás jídelníčkem podle ročního období.
Zatímco v létě dáváme přednost čerstvému ovoci a zelenině, s přicházejícím chladnějším počasím volíme spíše hutnější pokrmy, které nás více zasytí a uzemní. To vše je dáno jednak jakýmsi biologickým stereotypem, který jsme převzali od našich předků, jednak návazností na nutnost přizpůsobit se změnám, jimž podléhá naše okolí. Pojďme se společně vydat na výpravu napříč jednotlivými obdobími a povědět si něco o tom, jak jejich charakter ovlivňuje naše chutě. Začněme hned létem, na jehož sklonku se právě nacházíme.
Čerstvé ovoce a zelenina kam se člověk podívá
Slaďoučké jahody, šťavnatá rajčátka, křupavé okurky, pálivé ředkvičky… Ten, kdo má vlastní zahrádku, by jistě mohl povídat do nekonečna o tom, o kolik je to, co si člověk sám vypěstuje hodnotnější než to, co koupí v obchodě, nebo na tržišti. Toto téma nás zajímá celoročně. Zejména kvůli kontrastu mezi chutí ovoce a zeleniny v létě a v zimě, kdy spousta lidí přestává spoustu druhů kvůli nedostatečné kvalitě a chuti konzumovat úplně. Věrným příkladem toho jsou třeba rajčata, která jsou v zimě vodnatá a zcela bez chuti a typického aromatu.
Letní jídelníček
Jak tedy vypadá náš jídelníček v létě? Pravděpodobně v něm bude převládat větší množství čerstvého ovoce a zeleniny. Možná, že teplé přílohy nahrazujeme pečivem, které je snadno stravitelné. Navíc nás neohřeje tolik, jako teplá rýže, těstoviny, nebo brambory. K chuti přijde celozrnná tortilla, opečená bagetka, nebo křupavý knackebrot. Co se týče bílkovin, pak zřejmě preferujeme bílé maso, jako jsou ryby, kuře, či krůta. Červené víno nahrazuje víno bílé. Ke kávě volíme frappé či ledovou alternativu a k ní spíše než nějaký dortík či zákusek raději zmrzlinu, nanuk, nebo nějaký lehký dezert na bázi jogurtu, zakysané smetany a ovoce.
To všechno zřejmě proto, že kolem nás je dostatek všeho čerstvého. Také vlivem tepla nemáme takovou potřebu jíst, jako spíše pít. K jídlu pak vybíráme takové potraviny, které v hojném množství vodu už obsahují a mohou nás tak stejně jako ona perfektně osvěžit. Intuitivně jíme tak nějak lehčeji, protože chceme být schopni po jídle vyrazit ven za sluncem a nemůžeme si dovolit válet se na gauči a čekat až se nám uleví po perfektním obědovém přejedení.
Podzimní mlsání
Jakmile ale začne ubývat sluníčka, začnou se pomalu, ale jistě vracet ony pověstné chutě na sladké, jimž jsme za pomoci čerstvého ovoce přes léto tak úspěšně odolávali. S přibývajícím chladem se vrací naše tendence dávat přednost teplým obědům. Vychutnáváme si dýni, brambory, batáty a často z nich děláme krémové polévky, které nejen, že příjemně zahřejí, ale také zasytí. Zeleninu raději než v salátu vidíme na pánvi či v troubě, kde ji zapékáme s dalšími ingrediencemi a kombinujeme různé chutě.
Na naše talíře se dostává i červená řepa a mrkev, z nichž se při troše fantazie a zručnosti dají vykouzlit hotové gastronomické zázraky. Zkuste červenou řepu zabalit do alobalu s několika stroužky česneku, pečte v troubě cca 2 hodiny na 200°C a po vytažení pokapejte olivovým olejem, balsamikovým octem a posypte balkánským sýrem.
Lahodná hokkaido
Jedna z lahůdek, která zachutná zejména na podzim, je dýně hokkaido. Na rozdíl od svých kolegyň se může zpracovat celá, i se slupkou. Zkuste si ji připravit zcela jednoduše – na plech vyložený papírem na pečení naskládejte kousky nakrájené hokkaido dýně. Posypejte hrubou solí, tymiánem a paprikou. Pečte v troubě předehřáté na 200° 20 minut. Dýně bude mít výbornou polotvrdou konzistenci. Kdybyste ji nechali v troubě déle, změkne a zesládne. Takto připravenou dýni posypeme balkánským sýrem, nebo ve veganské variantě lahůdkovým droždím. Podáváme s čerstvými rajčaty a rukolou. Skvěle chutná se sklenkou suchého červeného vína.
Zima jako období kaší, cukroví a svařáku
A už tu máme zimu. Našim snídaním vládnou kaše, které po ránu pěkně sednou do žaludku. Ovesná, krupičná, rýžová, pohanková. Zatímco v létě jsme dávali přednost kaším typu over-night, kdy večer smícháme ve skleničce ingredience jako vločky, ovoce, ořechy, jogurt a vodu, a ráno ledově vychlazené sníme, nyní tíhneme spíše k hutnější stravě. Podzimní polévky zůstávají, větší nároky ale klademe na druhé hlavní jídlo. Táhne nás to k omáčkám a podobně výživným a těžkým jídlům, nejlépe pořádně ohřátým. Ke svačině mlsáme ořechy a sušené ovoce, které přidáváme i do vánočního cukroví. Pečeme vánočky, štoly a do všeho přidáváme pořádné nálože cukru a tuku, které nám v zimním období dodají energii. Místo lehkého bílého vína popíjíme po večerech svařák či punč a moc si u toho pochutnáváme.
Jaro jako nový začátek
Zima předává žezlo jaru a sluníčko se opěr dostává ke slovu. Spolu s ním začínají pomalu a nesměle vykukovat i první rostlinky, které můžeme sníst. Do našeho jídelníčku se vrací čerstvé ovoce a zelenina a čím více se jaro blíží létu, tím více jej zařazujeme. Po zimě se cítíme jaksi těžší a zacpaní, proto se snažíme shodit kila, která nám naskákala o Vánocích a zajímáme se rovněž o různé očistné a detoxikační programy. Podvědomě se připravujeme na letní období a cítíme bytostnou potřebu se očistit od všeho toho cukru a tuku, který jsme do sebe v zimě ládovali. Našemu stravování začíná pomalu zase velet lehkost a snadná stravitelnost.
Princip přírodní rovnováhy
Zachovávejte i ve stravování princip přírodní rovnováhy. To radí Ing. Ivan Mach, CSc., prezident Aliance výživových poradců: „Používejte kvalitní sezónní potraviny, ideálně z farem a biofarem.“ Všimněme si slovíčka sezónní. Právě jsme si tu popsali celkem čtyři sezóny v podobě ročních období, kterým podléhá naše stravování. Budeme-li naslouchat svým tělům, jistě se časem naučíme rozeznávat pouhé chutě od skutečných potřeb.
Tradiční recepty a zvyklosti
Protože jsme se někde narodili, naše těla jsou nějak nastavena a něco potřebují k tomu, aby prospívala. Poslouchejme je a vnímejme, co po nás žádají. Nalezení cesty k sobě samému souvisí i s pochopením signálů, které nám naše těla dnes a denně vysílají. „Ctěte tradiční recepty a zvyklosti (liturgický kalendář) a vracejte se k rodinnému stolu,“ dodává pan Mach. Takový přístup je v konečném důsledku lékem na většinu civilizačních chorob spojených se stresem, přepracováním, vyčerpáním a nadváhou či obezitou.
Autorkou článku je Kateřina Lukášová, foto: pixabay.com
Máte zahrádku a sklízíte koše zeleniny? Zužitkujte ji. Protože jíst se má, co roste doma. Zrovna teď. Provedeme vás jídelníčkem podle ročního období.
Zatímco v létě dáváme přednost čerstvému ovoci a zelenině, s přicházejícím chladnějším počasím volíme spíše hutnější pokrmy, které nás více zasytí a uzemní. To vše je dáno jednak jakýmsi biologickým stereotypem, který jsme převzali od našich předků, jednak návazností na nutnost přizpůsobit se změnám, jimž podléhá naše okolí. Pojďme se společně vydat na výpravu napříč jednotlivými obdobími a povědět si něco o tom, jak jejich charakter ovlivňuje naše chutě. Začněme hned létem, na jehož sklonku se právě nacházíme.
Čerstvé ovoce a zelenina kam se člověk podívá
Slaďoučké jahody, šťavnatá rajčátka, křupavé okurky, pálivé ředkvičky… Ten, kdo má vlastní zahrádku, by jistě mohl povídat do nekonečna o tom, o kolik je to, co si člověk sám vypěstuje hodnotnější než to, co koupí v obchodě, nebo na tržišti. Toto téma nás zajímá celoročně. Zejména kvůli kontrastu mezi chutí ovoce a zeleniny v létě a v zimě, kdy spousta lidí přestává spoustu druhů kvůli nedostatečné kvalitě a chuti konzumovat úplně. Věrným příkladem toho jsou třeba rajčata, která jsou v zimě vodnatá a zcela bez chuti a typického aromatu.
Letní jídelníček
Jak tedy vypadá náš jídelníček v létě? Pravděpodobně v něm bude převládat větší množství čerstvého ovoce a zeleniny. Možná, že teplé přílohy nahrazujeme pečivem, které je snadno stravitelné. Navíc nás neohřeje tolik, jako teplá rýže, těstoviny, nebo brambory. K chuti přijde celozrnná tortilla, opečená bagetka, nebo křupavý knackebrot. Co se týče bílkovin, pak zřejmě preferujeme bílé maso, jako jsou ryby, kuře, či krůta. Červené víno nahrazuje víno bílé. Ke kávě volíme frappé či ledovou alternativu a k ní spíše než nějaký dortík či zákusek raději zmrzlinu, nanuk, nebo nějaký lehký dezert na bázi jogurtu, zakysané smetany a ovoce.
To všechno zřejmě proto, že kolem nás je dostatek všeho čerstvého. Také vlivem tepla nemáme takovou potřebu jíst, jako spíše pít. K jídlu pak vybíráme takové potraviny, které v hojném množství vodu už obsahují a mohou nás tak stejně jako ona perfektně osvěžit. Intuitivně jíme tak nějak lehčeji, protože chceme být schopni po jídle vyrazit ven za sluncem a nemůžeme si dovolit válet se na gauči a čekat až se nám uleví po perfektním obědovém přejedení.
Podzimní mlsání
Jakmile ale začne ubývat sluníčka, začnou se pomalu, ale jistě vracet ony pověstné chutě na sladké, jimž jsme za pomoci čerstvého ovoce přes léto tak úspěšně odolávali. S přibývajícím chladem se vrací naše tendence dávat přednost teplým obědům. Vychutnáváme si dýni, brambory, batáty a často z nich děláme krémové polévky, které nejen, že příjemně zahřejí, ale také zasytí. Zeleninu raději než v salátu vidíme na pánvi či v troubě, kde ji zapékáme s dalšími ingrediencemi a kombinujeme různé chutě.
Na naše talíře se dostává i červená řepa a mrkev, z nichž se při troše fantazie a zručnosti dají vykouzlit hotové gastronomické zázraky. Zkuste červenou řepu zabalit do alobalu s několika stroužky česneku, pečte v troubě cca 2 hodiny na 200°C a po vytažení pokapejte olivovým olejem, balsamikovým octem a posypte balkánským sýrem.
Lahodná hokkaido
Jedna z lahůdek, která zachutná zejména na podzim, je dýně hokkaido. Na rozdíl od svých kolegyň se může zpracovat celá, i se slupkou. Zkuste si ji připravit zcela jednoduše – na plech vyložený papírem na pečení naskládejte kousky nakrájené hokkaido dýně. Posypejte hrubou solí, tymiánem a paprikou. Pečte v troubě předehřáté na 200° 20 minut. Dýně bude mít výbornou polotvrdou konzistenci. Kdybyste ji nechali v troubě déle, změkne a zesládne. Takto připravenou dýni posypeme balkánským sýrem, nebo ve veganské variantě lahůdkovým droždím. Podáváme s čerstvými rajčaty a rukolou. Skvěle chutná se sklenkou suchého červeného vína.
Zima jako období kaší, cukroví a svařáku
A už tu máme zimu. Našim snídaním vládnou kaše, které po ránu pěkně sednou do žaludku. Ovesná, krupičná, rýžová, pohanková. Zatímco v létě jsme dávali přednost kaším typu over-night, kdy večer smícháme ve skleničce ingredience jako vločky, ovoce, ořechy, jogurt a vodu, a ráno ledově vychlazené sníme, nyní tíhneme spíše k hutnější stravě. Podzimní polévky zůstávají, větší nároky ale klademe na druhé hlavní jídlo. Táhne nás to k omáčkám a podobně výživným a těžkým jídlům, nejlépe pořádně ohřátým. Ke svačině mlsáme ořechy a sušené ovoce, které přidáváme i do vánočního cukroví. Pečeme vánočky, štoly a do všeho přidáváme pořádné nálože cukru a tuku, které nám v zimním období dodají energii. Místo lehkého bílého vína popíjíme po večerech svařák či punč a moc si u toho pochutnáváme.
Jaro jako nový začátek
Zima předává žezlo jaru a sluníčko se opěr dostává ke slovu. Spolu s ním začínají pomalu a nesměle vykukovat i první rostlinky, které můžeme sníst. Do našeho jídelníčku se vrací čerstvé ovoce a zelenina a čím více se jaro blíží létu, tím více jej zařazujeme. Po zimě se cítíme jaksi těžší a zacpaní, proto se snažíme shodit kila, která nám naskákala o Vánocích a zajímáme se rovněž o různé očistné a detoxikační programy. Podvědomě se připravujeme na letní období a cítíme bytostnou potřebu se očistit od všeho toho cukru a tuku, který jsme do sebe v zimě ládovali. Našemu stravování začíná pomalu zase velet lehkost a snadná stravitelnost.
Princip přírodní rovnováhy
Zachovávejte i ve stravování princip přírodní rovnováhy. To radí Ing. Ivan Mach, CSc., prezident Aliance výživových poradců: „Používejte kvalitní sezónní potraviny, ideálně z farem a biofarem.“ Všimněme si slovíčka sezónní. Právě jsme si tu popsali celkem čtyři sezóny v podobě ročních období, kterým podléhá naše stravování. Budeme-li naslouchat svým tělům, jistě se časem naučíme rozeznávat pouhé chutě od skutečných potřeb.
Tradiční recepty a zvyklosti
Protože jsme se někde narodili, naše těla jsou nějak nastavena a něco potřebují k tomu, aby prospívala. Poslouchejme je a vnímejme, co po nás žádají. Nalezení cesty k sobě samému souvisí i s pochopením signálů, které nám naše těla dnes a denně vysílají. „Ctěte tradiční recepty a zvyklosti (liturgický kalendář) a vracejte se k rodinnému stolu,“ dodává pan Mach. Takový přístup je v konečném důsledku lékem na většinu civilizačních chorob spojených se stresem, přepracováním, vyčerpáním a nadváhou či obezitou.
Autorkou článku je Kateřina Lukášová, foto: pixabay.com
