(Rozhovor) Honzu jsem poprvé zaregistrovala asi před půl rokem na malém designovém bazaru. Tenkrát jsem batoh z recyklovaného denimu prošvihla. Nedávno jsem ho kontaktovala. Ten batoh mi chyběl. Při té příležitosti jsme se zapovídali. Kromě toho, že je mu sedmnáct a je studentem gymnázia, také rád sportuje, cestuje, chystá se studovat práva a otevřeně se hlásí ke své homosexuální orientaci. Taky se prostě jen tak, jako většina mladých, rád baví. Šitím oblečení a doplňků z již použitého oblečení se živit nechce. Ke studiu je to ale ideální přivýdělek. A hlavně ho to baví!
Honzo, jak to začalo? Kdy přišel impuls k tomu začít šít recyklované batohy a oblečení?
Šít jsem si zkoušel už jako malej na babiččině stroji. Jen tak. Rovnej steh, kterej mi mimo jiné moc nejde dodnes (směje se). Před pár lety se začaly nosit batohy, hlavně ty plátěný. No a mně se jeden takovej protrh a vypadla z něj vodka. V tu chvíli mě napadlo, že by to chtělo nějaký pevnější materiál. Třeba džínovinu. Kupuju ji po sekáčích a pak šiju. Batohy, šaty, trika. Tak různě.
V současnosti je slovo recyklace skloňované ve všech pádech. Je to, myslíš, převážně trend, nebo nad tím většina skutečně přemýšlí a uvědomuje si dopad naší ignorance na životní prostředí?
Já osobně odmala recykluju, vedli mě k tomu naši. No a pak nějak přirozeně přišel další level. Recyklace v oblékání. Je to svým způsobem určitě trend. A i když si uvědomuju, co se děje, jedu vlastně na vlně trendu. Určitě si ale nemyslím, že všechny trendy jsou špatný. A že zrovna tohle ti může vydržet. To není jako třeba začít nosit hnědou. V tomhle je pro mě něco hlubšího.
Nakupuješ v sekáčích i oblečení pro sebe?
Dřív jsem nakupoval hodně. I to je vlastně teď dost trend. Ale v současnosti si koupím už i novou věc a nemám s tím problém. Teď je můj šatník tak půl napůl. Dřív jsem byl v názorech o dost radikálnější. Nejhorší je, když lidi u nakupování nepřemýšlí vůbec. Celkově, když lidi nepřemýšlí, je to špatně. Nedávno zavřeli v Plzni dva mé oblíbené sekáče, to byla trochu rána pod pás.
Co říkáš na styl oblékání tvých vrstevníků?
Co se týká mých vrstevníků, tak já nebudu nikdy spokojenej s tím, jak se většina z nich obléká. Hodně jich jede na mainstreamový vlně a nekoukají se dál. Dost se jich snaží ukázat, že na to maj. U holek mi třeba vadí odhalování, který zbytečně zastiňuje vnitřní stránku, nebo to, že má někdo vkus. U kluků zase to, že jsou málo elegantní. Vadí mi, že leckdy zastiňujou svoje přednosti tím, že se je snaží až moc dát najevo.
A co obecně oblékání Čechů?
Co se týká Čechů mam pocit, že se trochu bojí experimentovat ve smyslu být sami sebou. Další věc, kterou vnímám, je to, že Češi jsou v oblékání hodně outdoroví a to mi je trochu líto. A vlastně ani nechápu proč. Pokud se tak člověk oblíkne na sport nebo túru, tak to dokážu pochopit, ale že se tak oblékne i normálně? Nerozumím tomu. Třeba v Německu mají taky hodně lesů a není to takový. I v Praze potkáš outdoor, přitom si to nemají kam vzít. Mám pocit, že dřív to bylo skoro lepší, co se týká elegance. Možná právě proto, že nebylo tolik outdorových obchodů. Obecně si myslím, že ženy by mohly být větší dámy a muži elegáni.
Za rozhovor děkuje Eva Maříková. Foto: autorka.
PS: Pokud byste se chtěli s Honzou domluvit na nějakém modelu, napište mu na janandel99@seznam.cz
