Eva Adlerová. Odjela vlakem sira Wintona a ošetřovala vojáky v Anglii i vězně v Terezíně

received_10216903215156006

Eva Adlerová se na fotografii, kde je ve vycházkové uniformě Československého červeného kříže v zahraničí, usmívá od ucha k uchu i přesto, že její život nebyl zdaleka jednoduchý. Na snímku, který vznikl ke konci druhé světové války, samozřejmě netušila, že ve svých 23 letech má za sebou půlku života.




Eva se narodila v prosinci roku 1921 v Českých Budějovicích jako prvorozená dcera Leopoldovi a Zdeňce Adlerovým. Oba rodiče pocházeli z židovských rodin. Otec byl ruský legionář, bohužel zemřel, když se Evě narodila mladší sestra. Maminka musela živit rodinu a pracovala jako sekretářka, o domácnost se starala babička.

Vlakem sira Wintona

Eva studovala gymnázium, ale školu musela opustit, jak jinak než kvůli svému židovskému původu, v té době už se schylovalo k válce. Předválečné protižidovské nálady donutily maminku přestěhovat se s dcerami z Protivína do Prahy. „Tak skončily nejen její taneční, ale i celá studia. Když jsme se přestěhovali do Prahy, učila se v kurzech vařit a péct cukroví,“ vzpomíná na nelehkou dobu mladší sestra Evy.

Nacistická moc se rozpínala a maminka Evy byla jednou z mála lidí, kteří tušili špatnou budoucnost. Naštěstí se dozvěděla o pomoci pro židovské dětí, kterých se ujmou rodiny v Anglii. Nejdříve se podařilo odjet mladší sestře v červnu 1939, Eva jela pozdějším vlakem. Byly to vlaky, které pomohl organizovat sir Nicolas Winton. Zachránilo se tak 669 židovských dětí z Československa.

Eva, druhá zleva, v uniformě britské organizace Civil Nursing Reserve.

Eva, druhá zleva, v uniformě britské organizace Civil Nursing Reserve.

Ošetřovatelka v Anglii

V Anglii nejprve vypomáhala v Royal Cripples Hospital v Birminghamu, kam ji pravděpodobně zařadila britská organizace Civil Nursing Reserve (Občanská ošetřovatelská rezerva). Sdružovala ženy od 18 do 55 let, které po absolvování ošetřovatelských kurzů byly zařazovány do civilních nemocnic.

V červenci 1940 byla Eva nucena nemocnici opustit v důsledku situace na válečném poli ve Francii. Britská armáda se stáhla před německou z francouzského přístavu Dunkerk. V obavách z invaze do Velké Británie vydala britská vláda nařízení, ve kterém zakázala vstup cizincům do válečně důležitých institucí. Ani Československé ošetřovatelky nesměly pracovat v anglických nemocnicích. To se změnilo až v prosinci téhož roku, kdy se mohly vrátit.

Do dubna 1941 Eva vypomáhala jako pomocná sestra v Emergency Hospital Rugby, Infirmary, kde měla to štěstí a bydlela se svou mladší sestrou u rodiny, která se o ni starala. „V době náletů na Coventry vypomáhala v nemocnici v Rugby a i jí umožnili Boagovi u nás bydlet, sdílela se mnou můj malinký pokojík,“ vzpomíná vděčně mladší sestra.

Diplom potvrzující praxi ve Warwick Hospital.

Práce pro Československý červený kříž

V květnu 1941 se Eva přihlásila do ČsČK v zahraničí. V Protektorátu Čechy a Morava byl Československý červený kříž zrušen a československá exilová vláda v Londýně založila ČsČK v zahraničí, jehož ošetřovatelský odbor se snažil dohledávat a mít v registru všechny československé ženy, které pracovaly jako ošetřovatelky.

Od května 1941 pracovala ve Warwick Hospital jako dobrovolná ošetřovatelka a zároveň se zde školila jako žákyně anglické ošetřovatelské školy. Po absolvování zkoušek v listopadu 1944 získala diplom State Registered Nurse (Státem registrovaná sestra). Registr zdravotních sester vedla rada The General Nursing Council for England and Wales (Generální ošetřovatelská rada pro Anglii a Wales).

Eva zůstala ve Warwick Hospital jako zdravotní sestra ještě v prosinci roku 1944, poté byla přeřazena do československého oddělení v nemocnici Hammersmith Hospital v Londýně, které bylo určeno především československým vojákům, ale přijímalo i československé civilisty.

Eva po válce

Eva po válce.

Výprava do Československa

Válka se chýlila ke konci a Evu vybrali jako diplomovanou sestru do II. zdravotní výpravy na osvobozené území Československa. V květnu 1945 byla repatriována a již koncem května přiletěla s výpravou do Plzně. Pomáhala v Terezínském koncentračním táboře při likvidaci epidemie tyfu. Zde se potkala s maminkou Zdenkou, která tam byla deportována v roce 1942. Život ji zachránil sňatek s bratrancem, se kterým žila i po válce.

Válečné vyhnanství skončilo, a i po návratu do vlasti se Eva věnovala práci ve zdravotnictví jako instrumentářka na operačním sále. Nejprve pracovala v Praze v nemocnici na Bulovce, poté v nemocnici v Liberci. Odtud se odstěhovala do Ústí nad Labem, a nakonec žila v Teplicích, kde bydlela její maminka. Eva zemřela v roce 1970 v pouhých 48 letech.

Zapomenuté ošetřovatelky

Bohužel v důsledku poválečné politické situace byly ošetřovatelky v dějinách opomíjeny stejně jako většina účastníků západního odboje. Je na čase to změnit. Navštivte facebookovou stránku Ošetřovatelky Československého červeného kříže 1940-1945 nebo web aux-nurse.cz a podívejte se a dejte nám vědět, jestli zrovna vaše babička nesloužila za války v Anglii jako ošetřovatelka ČsČK.

Autorkou článku je Petra Suková. Foto: www.aux-nurse.cz a mladší sestra Evy. 

Přidejte svůj komentář.