Dovolená jako single? Je to paráda!

DSC_0213

Léto, prázdniny, čas dovolených. Momentálně jsem ale single. Tragédie, nebo příležitost? Záleží na úhlu pohledu. Vydala jsem se na cestu sama. A stálo to za to!

Na cestování miluju, že mě to vždy obohatí. Ochutnám jídla, o kterých jsem doposud ani nevěděla, že existují. Mluvím s domorodci a nasávám jejich způsob života. Dýchám úplně nový vzduch, který v každé zemi voní zcela jinak.

Jedu sama, no a co?!

Všichni moji známí vyráží na dovolenou se svými partnery, rodinami, dětmi. Ale já jsem letos single. Nemám s kým na dovolenu jet. No a co? V depresích a sebelítosti se kvůli tomu utápět nebudu (i když se to nabízí). A ještě navíc se mi každý vyptává: „Kam pojedeš na dovolenou?“ Odpovím: „Ještě nevím, kam mě to potáhne“. A vzápětí přistane další otázka: „A s kým, máš už někoho?“ „Ne nemám a pojedu sama“. „Sama? Co tam jako sama budeš dělat? No, to já bych nikdy sama nejela, zbláznila bych se tam“.

Odpovídám, že právě na tom je to největší kouzlo. Vybrat si místo, kam se toužím podívat už dlouho, ale s partnerem jsme se na tom nikdy neshodli….vyrazit si jen tak, koupit letenku, zabukovat hotel a ostatní už bude jedno velké překvapení…. V tomto naladění opouštím nechápajícího se tázajícího, který mě ještě doprovází napolo lítostným a napolo nechápajícím pohledem. Ale úplně komfortně se necítím. Zůstává ve mně nepříjemný pocit, že jsem za blázna.

Kouzelná Malaga

Cíl mé první, dobrodružné cesty bez partnera či kamarádek je Andalusie, konkrétně Malaga. Táhne mě to sem už dobré dva roky. A teď dozrál čas. Víc mi vyhovuje cestovat na vlastní pěst. Je to svobodnější než se zájezdem s cestovkou. Přijde mi vzrušující poznávat danou zemi víc jako místní, než jako turista. Bukuji letenku, odlet z Mnichova. Bukuji hotel přímo na pláži. Balím pár věcí a vyrážím.

Za pár hodin vycházím z letištní haly v Malaze. Ovane mě vlahý voňavý vánek. Je asi deset večer. Adresu hotelu mám. Nyní mám dvě volby, taxíkem nebo autobusem? Volím autobus, taxík je přeci pro turistyJ Nastupuji do prvního autobusu a ptám se řidiče, jestli jede tím směrem. Anglicky prakticky nemluví, já zase neumím španělsky. Nakonec se domluvíme a jsem nasměrována do jiného autobusu, který jede tam, kam potřebuji. Tak fajn, usedám a nechám se vést.

Přijde mi opravdu legrační, že vlastně nevím, na jaké zastávce mám vystoupit. Vím, že můj hotel je blízko historického centra, a to v žádném evropském městě nebývá od letiště blíže než 20 minut jízdy. Nechám se tedy vézt a pozoruji, jak se město kolem mě proměňuje. Z industriální zóny přechází v obytné čtvrti a pak v centrum, plné historických budov, moderních nákupních center, restaurací a barů. Znervózním a začnu hledat pomoc. Ptám se jednoho španělského mladíka, sedícího opodál, kde mám vystoupit a ukazuji mu adresu a název hotelu.

Poradí mi, že mám jet až na konečnou. Uff, paráda. Na konečné tedy vystupuji. Ptám se ještě řidiče, kudy k hotelu. Mávne rukou jedním směrem a já se vydávám ulicí lemovanou majestátnými stromy, tvořícími nad mou hlavou jakousi střechu. Míjím voňavé mandarinkovníky. Jdu dál asi deset minut a hle, jsem na místě. Neonový nápis napovídá, že stojím před mým hotelem. Ubytovávám se, připlácím si ještě pokoj s výhledem na moře v 6. patře a pak rovnou na kutě.

Single, ale ne sama

Každý den tu prožívám naplno. Je tu nádherně. Místní jsou velmi přátelští, ač anglicky nemluví, nebo velmi omezeně, není to na překážku. Naopak, přináší to s sebou velmi legrační a velmi lidsky hřejivé situace. Cítím se tu, jako bych sem patřila. Ač jsem tu sama, vůbec se necítím sama, naopak. Jsem součástí tady toho všeho. Přes den navštěvuji místní památky, nebo se válím u moře. Večer si zajdu do restaurace na paelu či jinou místní dobrotu, pak do baru na skleničku lahodné sangrie. Pokaždé potkám nějakého zajímavého člověka, se kterým zabřednu do rozhovoru. Místní španělský malíř, dánský cestovatel, holandský majitel obrazárny…. Vskutku pestrobarevný svět.

Předposlední den mého pobytu vyrážím na Gibraltar. Cesta je poměrně dlouhá, autobusem trvá cca 3 hodiny, zastavujeme v každém městečku a nabíráme místní i turisty. Je to hlavní trasa dál na jih. Gibraltar je vidět už z dálky, typická lomená skála, která je na všech pohledech a prospektech cestovních kanceláří. Nahoru vyjíždím lanovkou, po které skáčou opice, místní obyvatelky gibraltarské skály. Nahoře jich jsou nespočetné tlupy, válející se, poskakující všude kolem, dokonce i po hlavě jednoho mladého turistyJ Ze skály je přenádherný výhled. V dálce se nachází Maroko i Francie. Nasávám atmosféru a vnímám dění kolem sebe. Ještě se vyfotím s králem opičákem a nasedám na lanovku zpátky. Autobus zpět do Malagy stíhám tak akorát.

Doma je tam, kde je fajn

Následující den se loučím. Odpoledne odlétám zpátky domů. Domů? Domov je pro mě místo, kde se cítím dobře, že tam patřím. Doma se cítím i tady, v Andalusii…

Takto prožitá dovolená mě utvrdila v jednom. Příště už si nenechám nechápajícími pohledy brát tu dětskou radost z nadcházejícího dobrodružství, až zase budu vyrážet na single dovolenou. Také už si nenechám diktovat společností, co je a co není správné, co je a co není normální.

Podle mě je přirozené a správné žít tak, jak to cítím já. A ne, co o tom soudí ostatní. A basta, jak říkají Italové 🙂

Autorkou článku je Lenka Vajdová, foto autorka 

Líbil se Vám článek? Kupte redaktorce hrnek kávy. Děkujeme.
číslo účtu: 78-3646190257/0100

komentářů: 1

  1. Být se sebou nemá chybu. Už jsme na vše dva,a přesto se nepodrážíme, nepomlouváme, nelžeme si, nejsme si nevěrní/é/ a
    konečně jsme se začali/y/ mít rádi/y/. Tak proč očekávat, že nás bude okolí chápat, podporovat…Očekávání je vždy provázeno zklamáním. Proto buďme tady a teď a nechme si plynout čas bez našeho zásahu. L.

    Reply

Přidejte svůj komentář.