Co si dovoluju na mateřské? Válet se, dostat kouli, nedusit se

Na mateřskou jsem se těšila. Viděla jsem v ní únik z bezpointových osmihodinovek v kanclu, možnost věnovat se něčemu, co dává dokonalý smysl; možnost dělat si, co chci, chodit do lesa, kdy chci, psát, číst, kafíčkovat, a jasně, měnit u toho plínky, mazlit se s mini-me a společně poznávat svět. Naivní představa? Jenže co si má dětmi dosud nepolíbená prvorodička vlastně představit, když se tomu říká „dovolená“ a na facebooku všichni sdílí jen sladké úsměvy, srdíčka a „cítí se šťastně“?

Porodem to nekončí, dobré ráno!

Během těhotenství byl ústředním tématem mojí hlavy porod, a ne to, co přijde pak. Pak bylo v nedohlednu. Z vteřiny na vteřinu mě ale nedohledno cvrnklo do nosu jako tři pohádkové oříšky a pak se proměnilo v teď. Jenže do pohádky mělo daleko. Než jsem se stihla přivítat s novým malinkým člověkem, o slovo se přihlásil kolotoč šestipeklí šestinedělí.

A s ním přišly krize. Jak by ne, když jsem jim svým přístupem přímo otvírala dveře a lákala je na vůni  čaje a bábovky. Stala jsem se mámou na full-time. S kruhy pod očima a enormní spotřebou čokolády. Po bezpointových osmihodinovkách v kanclu se mi zastesklo cca dvanáctkrát denně. (Jaktože jsem si nikdy předtím neuvědomila, že to současně znamená osm hodin osobní svobody a stejný počet hodin nepřerušovaného spánku?)

Ani poté, co magických šest týdnů pominulo, nenaplnila se moje utopistická očekávání a naše nebe nebylo a není nikdy úplně bez mráčku. A tak jsem změnila strategii.

Místo vysněného dovolenkování jsem si začala dovolovat.

Dovoluju si, tedy jsem

Jak to funguje? Když jsem unavená, většinou po náročné proplakané noci, a přistihnu se, že reaguju podrážděně a začínám být sama sobě nepříjemná, zastavím se. Negooglím „deset zaručených tipů, jak zatočit s únavou“. Nebojuju. Pokud mi ještě nějaká energie zbývá, odmítám vyplýtvat ji na jakýkoli boj. Učím se být k sobě upřímná. Řeknu si, klidně i nahlas: „Ty jo, jsem úplně vyřízená. Zpruzelá a protivná. No a co. Tak si to dovolím. Budu teď prostě chvíli zpruzelá a protivná. Tak.“ A přijmu svoje aktuální rozpoložení se vším všudy. Když se mi to povedlo poprvé, cítila jsem obrovskou úlevu. Možná už jen z toho aha momentu, že nemusím bojovat ani předstírat. Přijala jsem a nechala odeznít. A prožila poměrně velké překvapení z toho, jak je tahle „metoda“ pohodlná, účinná a hlavně rychlá. Těžko porovnat, jak dlouho by trval boj, ale zaručeně by mi v něm nebylo dobře.

gaucink1

Co ještě si dovoluju:

  • Nedusit se. Vlastními pocity. Když se mi chce brečet, brečím. Když mám chuť se smát, tak se to přece taky nepokouším zastavit. Totéž chci učit svoji dceru, nepotlačovat emoce. Aha, počkat… Ona to vlastně učí mě. 🙂
  • Vracet se do své komfortní zóny. V dnešní době je sice cool a trendy z ní naopak vystupovat, jíst špagety rukama, jezdit stopem, vybrat si drink náhodným zapíchnutím prstu do nápojáku a tak, a mně to přijde bezva, akorát začínám nabývat přesvědčení, že se tím baví právě lidi nerodiče. Protože když máte děti, ocitáte se mimo svou komfortní zónu najednou skoro permanentně (a možná čím víc dětí, tím víc mimo). 🙂 Proto kdykoli je vhodná konstelace a o prcka je postaráno jinou osobou, prchám. Do klidu. Do komfortu. Cvičit, běhat, číst si, nebo se jen někam zavřít a vypít si kafe v tichu. Komfortní zónou se nově může stát i nekonečná fronta v bistru nebo jindy nudná cesta metrem.
  • Válet se a mlsat. Prádlo i nádobí s radostí vyčkají, až se jim budu věnovat svěžejší a odpočatější.
  • Dostat kouli. Některé dny připomínají zkoušení u tabule a marné snahy vyřešit rovnici o patnácti neznámých (v mém případě: kvůli čemu pláče TENTOKRÁT?). Rozdíl je v tom, že učitelem není přísný pán opírající se o katedru, ale pětikilový tvor, se kterým mě pojí vzájemná bezbřehá láska. Už proto se s tím příkladem snažím poprat. Někdy se to povede. Jindy si ale dovolím to vzdát. Nebýt dokonalá. Nevědět. Vzít svého učitele do náručí a jen tak s ním být.

 Autorkou článku je Martina Hudečková. Foto: Pixabay.com

One thought on “Co si dovoluju na mateřské? Válet se, dostat kouli, nedusit se

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *