Chci nosit šátek i minisukni. Kříž i židovskou hvězdu. Kdykoli a kamkoli

satek

(Komentář) Před deseti lety jsem na krku nosila stříbrnou židovskou hvězdu. Nejsem židovka. Byla pro mě symbolem. Připomínkou vraždění. Holokaustu. Šátky na hlavně nenosím, ale poslední dobou mám nutkání začít. Klidně bych si ve stejnou chvíli zavěsila na krk židovskou hvězdu i křesťanský kříž. Na znamení svobody a toho, že (pořád ještě) můžu.

Ani by mě nenapadlo dívat se s pohoršením na ženu zahalenou v šátku. Nevadí mi ani žena v minisukni nebo v průsvitných legínách. Nebo žena oblečená celá v černém. Nebo čtyřicátnice v mikině s kapucí. Nebo hipster s dlouhými vousy, abychom nezůstávali pořád u žen. Ať si každý obléká, co uzná za vhodné. Pokud na jeho oblečení nevisí hákový kříž nebo bolševická hvězda – symboly totality a vraždění, k nimž se, doufám, nechceme vracet.

Listina základních práv a svobod říká: „Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.“ Je důležité si to pořád dokola připomínat.

Proč ostrakizujeme ženy zahalené v šátku? Je to plíživý strach, který se šíří společností, podněcovaný některými politiky a pochybnými weby. Poslední dobou nějak rychle ztrácíme rozum, kritičnost a zdravý úsudek.

Doba je bolavá, rozjitřená a vyhrocená.

Diskutuje se o tom, jestli nošení hidžábu ve škole možné je, nebo není. Existuje mnoho výkladů. Právo jde ohnout na jednu nebo na druhou stranu.

V některých školních řádech prostě je, že děti chodí ve škole bez pokrývky hlavy, třeba bez kšiltovek. Kluk se bez hipsterské čepice docela dobře obejde, ale pro muslimskou dívku může být z přirozených důvodů problematické svůj šátek odložit. A tady se střetávají kultury a názory a emoce. Budou oni akceptovat nás, nebo my je?

Krásná je tahle definice svobody: svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Nemám dojem, že dívka v šátku by mi ubírala na svobodě. Zato extremismus a fanatičtí křiklouni z jedné nebo z druhé strany ano.

Tak ať zvítězí zdravý rozum.

Krásným příkladem jsou studenti, kteří se zastali svojí muslimské spolužačky. „Jsem křesťan. Takže pokud byste chtěli Eman vyhodit za to, že je muslimka a neskrývá to, tak musíte vyhodit i mě, protože já se s tím taky netajím,“ říká na videu například student Matěj Pošta.

Autorkou článku je Jana Poncarová. Foto: pixabay.com

Přidejte svůj komentář.