Statečné ženy, které sehrály během druhé světové války stejně důležitou roli jako muži účastnící se v roce 1942 atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, jsou i v dnešní době často vnímány jako jejich milenky. Nicméně pravda je taková, že bez činů odvážných českých žen a dívek by atentát nemohl proběhnout. Jedním příkladem za všechny je Anna Malinová, kterou si měla historie zapamatovat jako poblázněnou milenku parašutisty Josefa Gabčíka nemající potuchy o tom, co se kolem ní děje. Za touto zástěrkou se však skrývá skutečné hrdinství.
Jakoby bylo údělem těchto opomíjených žen jen „zpříjemnění“ pobytu parašutistů, jakoby jim byla vtisknuta jakási podoba naivních dívek. Jenže ve skutečnosti tyto dámy riskovaly a ve většině případů také pokládaly své životy v boji proti německé okupaci. Staly se součástí důležitého plánu. Představovaly významné spojky pro předávání zpráv odbojovým skupinám, ukrývaly zbraně, zajišťovaly parašutistům a odbojářům potraviny a další životně důležité věci a často jim také poskytovaly zdravotnickou péči. Neméně důležitou součástí jejich úkolu byla samozřejmě také citová a morální podpora, ovšem popisovat je jako milenky by bylo neuctivé.
Takových žen byly v okupovaném Československu desítky a jednou z nich se stala právě Anna Malinová, která se narodila 20. května 1914 v západních Čechách v obci Nalžovské Hory. V době, kdy se ovdovělá Anna v tramvaji seznámila s Josefem Gabčíkem, bydlela v pavlačovém bytě na Pankráci společně se svou tříletou dcerou Alenkou a pracovala v kartonážním závodě na Smíchově.
ma
Josefa Gabčíka, člena paraskupiny Anthropoid, čekal v Protektorátu nelehký úkol. Spáchat s Janem Kubišem a dalšími parašutisty atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Anna společně se svojí kamarádkou Marií Kovárníkovou poskytovala atentátníkům nejen zázemí, ale také krytí během jejich pohybu po Praze. Mládenci byli v doprovodu dívek mnohem méně nápadní, ať už se jednalo o hledání a testování vhodného místa pro spáchání atentátu nebo návštěvu kina, kde před začátkem filmů sledovali výsadkáři důležité zprávy. Dva muži brouzdající ulicemi jarní Prahy by působili nepatřičně, a proto byla role dívek během tohoto úkolu v podstatě nezastupitelná.
Po útoku na Heyedricha se Gabčík vydal do úkrytu, který mu poskytla krypta kostela Cyrila a Metoděje. Ze sedmi výsadkářů se však do svého posledního útočiště odebral jako poslední. Až do pondělí 1. června se loučil se svojí Annou, která neměla tušení, kam odchází.
O tom, že mezi Annou Malinovou a Josefem Gabčíkem byl velmi hluboký vztah, není sporu. Tuto skutečnost brzy odhalili i nacisté, přestože se je ženy snažily přesvědčit o tom, že se jednalo pouze o náhodnou známost. Němci však věnovali Anně i dalším přítelkyním parašutistů výjimečnou pozornost. Sami byli zaskočeni ženským odhodláním. Pochopili, jak významný je jejich úděl. Pochopili, že ženy pro ně představují velkou hrozbu.
Osud Anny Malinové byl zpečetěn tak jako osud dalších 293 mužů a žen, které nechali nacisté za pomoc parašutistům během atentátu na Heydricha popravit. Zemřela společně s Marií Kovárníkovou 24. října 1942 v Mathausenu. V posledním dopise, adresovaném mamince, prosila o oblečení, hygienické potřeby a fotografie své tříleté dcery Alenky. Věděla však, že bude zastřelena.
Dcera zavražděné odbojářky Alena Voštová-Malinová, kterou v dětství adoptovala nová rodina, matce nic nevyčítá. Celou pravdu se dozvěděla od příbuzných teprve v dospělosti a na rozdíl od svých adoptivních rodičů v Anně nikdy neviděla pouhou milenku parašutisty.
Gabčík a Kubiš navázali během plnění téměř sebevražedného úkolu známosti s různými dívkami, které hazardovaly se svým bezpečím. Přestože se nedostávaly do přestřelek jako samotní parašutisté, i ony položily život v boji proti nacistické okupaci. Statečnost pak ukázaly zejména během výslechů. Svou nezlomností při strašlivém mučení se dokonce zasloužily o to, že mnoho lidí heydrichiádu přežilo.
